Ahoj, osobně jsem tisíciprocentně přesvědčen, že Wicket je na webové _aplikace_ aktuálně prostě nejlepší řešení. Zdůrazňuju ty aplikace -- má-li jít o "prezentaci", kde víc než na snadném a robustním naprogramování funkčnosti záleží na podobě markupu, hezkých URL, škálování na desetitisíce současných uživatelů a podobné lahůdky, šel bych do nějakého request-based frameworku (Spring Web MVC, možná ty Stripesy, i když ty jsou hodně vázané na JSP, pokud vím).
Souhlasím s tím, že dokumentace je, slušně řečeno, mizerná, ale s pomocí wiki, mailing listu a pohledů do zdrojáku se to dá zvládnout. Využívání dědičnosti, jak už tu někdo zmínil, je na javovské poměry nezvyklé, ale funguje překvapivě dobře (ovšem kdo paušálně odsuzuje anonymní vnitřní třídy, ten spláče nad vejdělkem). Souhlasil bych s tím, že pochopení modelů je naprosto klíčové, na druhou stranu jsou modely vcelku přirozené a velmi rychle člověku přejdou do krve. Jednoduše, každá komponenta má model, který obsahuje buďto data, která komponenta potřebuje, nebo způsob, jak ta data získat (AbstractReadOnlyModel, LoadableDetachableModel). Na netu není moc "hotových" věcí (souhlasím s výše uvedeným názorem na Wicket Stuff), ale dá se (na netu i přímo v distribuci Wicketu) snadno najít spousta příkladů, na základě kterých je jednoduché přiohnout si framework k obrazu svému. Když se člověk nebojí kódu, je to paráda. Wicket FTW! :-) LT
